17

duben
2021

Děkujeme za vaši odezvu. Co jste nám prozradili v anketě?

Máme za sebou první týden od ohlášení koupě usedlosti Cibulka Nadací rodiny Vlčkových, a stále se vzpamatováváme z doznívající vlny publicity a ze všech těch reakcí, které náš krok vyvolal.

Celkem byla naše zpráva o Cibulce publikována 46 médii; dá se tak říci, že jsme dostali prostor ve většině českých médií – online, tisku, TV, rádiu, od těch největších po malé, v seriózních, odborných i bulvárních, ekonomických i lifestylových. Původní reportáž v pořadu 168 hodin České televize (odvysílaná na ČT1 11.4. a následně umístěná na internet) shlédlo přes milion diváků. A na sociálních sítích vygenerovaly příspěvky o Cibulce přes 24 tisíc „lajků“… prostě a jednoduše, byl to opravdu „fičák“ a my to vše sledovali s pokorou a říkali si, čím to vlastně je, vždyť jsme zatím ještě ani nic nepostavili…

Velkou radost máme ale i z množství lidí, kteří se nám ozvali pomocí našeho online formuláře. Celkem jich už bylo přes 300, a výsledky jsou velmi zajímavé.

V prvé řadě, z těch cca 300 respondentů byla jen necelá polovina „místních“. To nám prozradilo, že téma Cibulky a našeho příběhu nezajímá zdaleka jen „Cibulecké“, i když samozřejmě jich se bezprostředně nejvíc týká, a jejich odpovědi na další otázky byly zpravidla konkrétnější.


Druhou otázkou – a patrně tou nejpodstatnější – bylo, jak se lidé staví k našemu plánu na Cibulce vybudovat dětský lůžkový hospic a navazující středisko paliativní péče, a též část objektu zpřístupnit širší komunitě. Zde výsledky vypadají takto:

Jak sami vidíte, drtivá většina respondentů má z našeho plánu radost – a z toho máme radost zase my! Naopak jen necelé 2% z vás se vyjádřili v tom smyslu, že jsou z plánu nešťastní. To nás mrzí, ale domníváme se, že i při sebelepším záměru nelze uspokojit úplně všechny a čísla výše indikují, že valná většina z vás našemu záměru věří a souhlasí s ním.

Ve třetí otázce jsme žádali, abyste nám vlastními slovy napsali jakékoli komentáře nebo vysvětlení k předchozí odpovědi. Byli jsme velice dojati všemi vašimi slovy díků, chvály a podpory – moc si jich vážíme. Mnoho z vás též nabídlo svou pomoc, a všechny tyto kontakty jsme zaevidovali a doufáme, že je budeme schopni v průběhu projektu využít. Dovolte nám podělit se s vámi o některé z těchto komentářů:


„Je to opravdu to nejlepší co se nám "Košířákům"mohlo stát. Děkujeme za to co děláte a moc vám fandíme. Pokud bude možnost nějaké dobrovolné práce, rádi se k vám s celou rodinou připojíme.“

„Pláču radostí a dojetím. Nemůže být dokonalejší myšlenka než skloubit rekonstrukci s hospicem. Ze srdce děkuji!“

„Abych byla upřímná, nedokáži úplně přesně vyjádřit, co ve mně Váš projekt vzbuzuje. Je to velká směsice dojetí, nadšení, úcty, respektu a v neposlední řadě chuti této úžasné myšlence pomoci. Cibulka nemohla najít lepší a smysluplnější naplnění a jak Vás sleduji, snad ani lepší majitele. A pokud se bude dobře pracovat s místní komunitou, bude to mít pro všechny zúčastněné strany jen pozitivní efekt. Je to krásné místo hodné toho se zhostit role posledního útočiště umírajících dětí a jejich rodin.“

„V 90. letech jsem tam na koncertech propila a protančila nocí! Bylo to tam krásné a krásně zpustlé... až moc.“

„Z celého srdce vám děkuji za záchranu mého nejoblíbenějšího místa v Praze. Cibulka a celý park má v sobě duševní odkaz, zaslouží si obnovu a smysluplný začátek. Jsem dojata, že jste si pro svůj projekt vybrali toto místo.“

„Dobrý den, váš plán s usedlosti Cibulka mi vyrazil dech, jeho smysluplnost mě nadchla. Velmi Vám fandím a přeji úspěch celému projektu. Jako starousedlík, matka a zdravotník Vám ráda nabídnu svou pomoc.“

„Cibulka je krásné místo které má svou poezii. Vybrali jste nádherné místo s prostorem pro snění, myšlení, rozvíjení fantazie, které dává prostor pro duši člověka.“

„Usedlost Cibulka je spojena s mým šťastným dětstvím, jako malá jsem si zde hrávala s dědečkem. Současný stav mě už dlouho trápí. Nemohu si nyní představit lepší budoucnost a projektu obrovsky fandím. Zároveň si myslím, že lepší místo by pro váš záměr bylo těžko k nalezení.“

„Chtěla jsem Vám jenom říci, že Vám moc fandím. Jste skvělí! Když jsem viděla reportáž v České televizi o tom, co hodláte s Cibulkovi podniknout, nahrnuly se mi slzy do očí. Moc díky, za Vás, za Vaši nadaci, za to, že do toho jdete.“

„Je to skvělý počin. Kdysi jsem byl na Cibulce na ilegal party, dnes mám doma postižené dítě a myslím, že je to asi nejlepší možné využití Cibulky. Gratuluji.“

Pokud bychom se měli naopak zaměřit na vaše obavy, tak dvě nejčastější se týkaly přístupnosti parku pro veřejnost (sad před usedlostí slouží např. v zimních měsících jako skvělá bobová dráha) a otázku příjezdové cesty, po níž bude zajištěn provoz hospice. S potěšením konstatujeme, že v ani jednom z těchto bodů by neměl nastat žádný problém. Rozhodně neplánujeme jakýmkoli způsobem limitovat přístup veřejnosti do parku (ve skutečnosti tyto pozemky ani nepatří k usedlosti – jsou ve vlastnictví hl.m.Prahy), a zamýšlenou příjezdovou komunikací bude výhradně ulice U Cibulky, tzn. „zezadu“ přes ulice U Tenisu a Trojdílná. Dobré je též si uvědomit, že hospic není typ zařízení, které s sebou přináší silný automobilový provoz, neboť je to malokapacitní zařízení (v našem případě se počítá celkem s cca 10-15 lůžky).

Zajímavý pro nás byl i následující komentář: „Jsem rodičem nevyléčitelně nemocného dítěte a nechci, aby moje dítě umíralo v hospici ale doma. Není lepší využít peníze na takový projekt, který bude dětské životy zachraňovat? Investice do výzkumu, podpora nových druhů rehabilitací, aktivity vedoucí ke změně současného systému zdravotní péče, kdy je nedostatek lékařů - specialistů, chybí specializovaná centra a ti nejvíce postižení jsou odkázaní na pomoc nadací a sbírek, protože jsou mimo systém sociální podpory. Naše zákony neznají nonstop péči, neumožňují samostatný život lidem s potřebou péče 24/7.

To, co autor tohoto komentáře totiž popsal, je do značné míry právě smyslem dětského hospice, tzn. ve skutečnosti přesně typ zařízení, které na Cibulce chceme vybudovat. V tomto kontextu je dobré zopakovat, že přes 90% dětí, které v dětských hospicích přebývají, nejsou v terminální fázi nemoci (tzn. mají před sebou roky života – často i mnoho let) a hlavní typ služby, kterou čerpají, je služba respitní. A dále, když už dítě v terminální fázi je, tak pro nás je též jednoznačnou preferencí, aby dítě mohlo zemřít doma – ale realita je bohužel taková, že ne vždy je toto možné, a celá řada těchto dětí dnes umírá v nemocnicích. A v takových případech má lůžkový hospic svoje místo a velký smysl.

Pro úplnost uvádíme i několik komentářů od respondentů, kteří s naším záměrem nesouhlasili. Plně respektujeme právo každého na jeho názor, ale za naším záměrem si stojíme a jsme odhodláni jej realizovat.

„Památkově chráněný objekt by měl sloužit široké veřejnosti a ne jen úzké skupince lidí. A komunitních center nebo kaváren je v Praze více než dost.“

„Na cibulce vlastním nemovitost již několik let a jsem velmi rád, že se se záchranou statku začalo konečně něco dělat. Jedním dechem však musím dodat, že Váš plán a hlavně způsob, jakým ho chcete realizovat je velmi nešťastný a vyvolává ve mně depresivní pocity. Upřímně, vypadá to tak, že opět sem přichází někdo bohatý, kdo si myslí, že může všechno. Fakt, že v reportáži na 168 hodin jste to "konzultovali" se svými syny je velmi pěkný, ale v první řadě by se něco takového mělo konzultovat s obyvateli žijícími v okolí. Čím se tedy lišíte od bezohledných developerů, kteří si v minulosti řekli, že zde bude stát bytový dům a na nějakou školku se mohou vykašlat? S hospicem, jak s hlavním účelem tohoto projektu absolutně nesouhlasím! Na cibulce například není žádná kultura. Stálo by tedy za zamyšlení, postavit nějaké kulturní centrum. Způsob, jakým rodina Vlčkových přemýšlí a koná mě velmi mrzí a doufám, že do budoucna dojde k nápravě!“

„Chybi mi diskuze s námi místními. Pokud opravdu chcete vytvořit hospic a pomoci, proč tady a v 2026, vždyť můžete najít jinou budovu a realizovat tohle rychleji. Četl jsem, že chcete sladit i další funkce s hospicem. Nejsem úplně 100% proti, ale 1) Záleží kolik dětí a s jakými nemocemi tu budou. Asi chápete, že nechci aby se ozývaly v naší ulici výkřiky bolesti. 2) Hospici tohohle typu většinou mají soukromý park s rovným terénem, kde můžou jezdit vozíky s dětmi, park Cibulka nemá úplně rovny terén. Myslím, že takové děti by mohli být šťastnější jinde.“

„Park I usedlost Cibulka jsou krásné tak jak jsou... Je to něco jako Stromovka a teď to předělat na nějaký hospic? Těžké zklamání“


Vašim obavám rozumíme, jsou naprosto přirozené a věříme, že dalším dialogem se mnohé z nich rozplynou či alespoň zmírní. Vychází zejména z toho, že dříve se péče o vážně nemocné děti odsouvala spíše na periferii – měst, i zájmu lidí. Výsledkem je, že má veřejnost zkreslenou představu o tom, jak žijí nemocné děti a co péče o ně obnáší. Je v pořádku, že pro některé z nás je toto téma velmi těžké, depresivní a máme z něj obavu. Právě proto jsme připraveni být vám co nejvíce otevřeni; vašim obavám budeme naslouchat a uděláme maximum proto, aby se pro vás nenaplnily.

Rozumíme také tomu, že různí lidé mohou mít různé nápady, jak Cibulku využít. Každý máme blíž k jinému tématu. Velmi si proto vážíme vašeho názoru, který nám není lhostejný, i když se nekryje s našim záměrem.

Těšíme se na další diskusi, a doufáme, že najdeme tu správnou příležitost v příštích týdnech a měsících dále náš plán komunikovat. Budeme též hledat další způsoby, jak probírat a vysvětlovat vaše případné nejasnosti a obavy. Věříme, že i autoři nesouhlasných příspěvků si nakonec na našem projektu najdou něco pozitivního, a budou z něj mít ve výsledku radost.

Ještě jednou vám velice děkujeme za všechnu vaši zpětnou vazbu a podporu. V příštím příspěvku bychom chtěli mluvit o místní komunitě a o tom, jak o ní přemýšlíme. Zůstaňte prosím s námi!