25

červen
2021

Věra Šestáková: Ve psích boudách na Cibulce jsem si hrávala na princeznu

S usedlostí Cibulka se pojí zážitky mnoha lidí z okolí. Jsme rádi, že některé můžeme zachytit a sdílet. Začínáme vzpomínkou Věry Šestákové, která nedaleko usedlosti žije od narození.

„Pamatuju si, když mi bylo asi deset, jak jsme s maminkou občas chodily nakupovat věnce, kytky a zeleninu k zahradníkovi. V domečku hned vedle brány bylo zápraží, na kterém sedával. V usedlosti tehdy bydlelo několik rodin, s jejichž dětmi jsem si občas hrála. My holky jsme si představovaly, že jsme princezny a psí boudy jsou zámečky.

Hodně si pamatuju taky na část parku u altánků. V nich jsme se později jako náctiletí s kamarády naseděli! To byla padesátá a šedesátá léta. S holkama jsme tam občas drbaly kluky a jindy jsme si tam povídali i s nimi. Tou dobou na zdi ještě stály sochy Číňanů.

Kolem Cibulky chodím často, protože tu celý život bydlím. Uvnitř jsem byla naposledy po revoluci, kdy se tu pořádaly koncerty. Asi dvakrát mě sem na metalovou hudbu zatáhl syn. Po roce 2000 jsem uvnitř dlouho nebyla. Až zase teď. Působí to na mě tísnivě, když vidím, jak usedlost čím dál víc chátrá. Když znám její historii jdoucí až do čtrnáctého století a teď to vypadá takhle, je to smutné. Osobně jsem moc ráda, že se s celým areálem začne něco dělat,“ říká Věra Šestáková.

Na Cibulku se přišla v květnu podívat se svým mužem Jaroslavem Šestákem, který se do této oblasti přistěhoval zhruba před padesáti roky, v devadesátých letech byl radním na Praze 5 a za svou práci získal i titul čestného občana této městské části. Manželé spolu také dorazili na červnový Den otevřené brány, kdy si popovídali i s Katarínou a Ondřejem Vlčkovými.