Blog

„Pamatuju si, když mi bylo asi deset, jak jsme s maminkou občas chodily nakupovat věnce, kytky a zeleninu k zahradníkovi. V domečku hned vedle brány bylo zápraží, na kterém sedával. V usedlosti tehdy bydlelo několik rodin, s jejichž dětmi jsem si občas hrála. My holky jsme si představovaly, že jsme princezny a psí boudy jsou zámečky," vzpomíná Věra Šestáková

Mnozí už víte, že pro vás tuto neděli 20. června od 10 hodin otevíráme hlavní bránu Cibulky. Uvnitř usedlosti vás uvítají Katarína a Ondřej Vlčkovi. Oba se na vás těší. Sice je už neuvidíte při sekání trávy jako dobrovolníci, kteří nám přišli pomáhat zkrášlovat Cibulku minulou neděli, budete se jich ale moci na cokoli zeptat.

Delší dobu jsme se neozvali. To je dobrá zpráva, protože pracujeme, i když to asi navenek není tolik vidět. A jídlo na Cibulce zatím opravdu nevaříme, i když funkční elektřina už tam je. Zatím vaříme jen v přeneseném slova smyslu v podobě všemožných příprav a očekávání toho, co máme před sebou.

Máme za sebou první týden od ohlášení koupě usedlosti Cibulka Nadací rodiny Vlčkových, a stále se vzpamatováváme z doznívající vlny publicity a ze všech těch reakcí, které náš krok vyvolal.

"S respektem k historii a svébytnému duchu místa otevíráme novou kapitolu života usedlosti Cibulka, která jí navrátí krásu a určí její nový smysl." Jsme nadšeni potenciálem, který Cibulka skýtá, a věříme, že se nám podaří skloubit zachování její historické hodnoty s požadavky na špičkové zdravotnické zařízení 21. století. Je pro nás zároveň důležité dobře poznat život v jejím okolí, abychom do něj zrekonstruovanou Cibulku začlenili přirozeně a ku prospěchu co nejvíce lidí...